Motoristická novinářka Míša Rubešová otestovala oblíbený kombík českých manažerek v nové 4. generaci Škoda Superb na mezinárodní prezentaci v Portugalsku. Seznamte se s legendárním modelem ve zcela novém kabátě. Na výběr je až 6 možností pohonu včetně plug-in hybridu s dojezdem na 100 km na jedno nabití. Nový Superb nabízí fungl nový infotainment, 28 Simply Clever vychytávek, masážní sedadla a obrovský kufr s objemem 644 litrů (limuzína), resp. 690 litrů (v případě kombíku).
Na testování jsme si vybrali mild-hybridní jednotku 1.5 TSI s výkonem 150 koní. Na výběr byla ještě řada dalších motorizací, jako naftový čtyřválec 2.0 TDI s výkonem 110 kW a 142 kW nebo benzinový dvoulitr s výkonem 265 koní, nakonec také ještě plug-in hybridní jednotka.
S dieselem jsme se svezli druhý den při cestě na letiště, co k němu říct? Jestli mild-hybrid je polykač kilometrů, tak nafta je jejich král.
Spotřeba dieselové jednotky jde krásně dolů, jakmile najedete na dálniční tempo, ve městě se však auto trochu trápí, ale ostatně na takové popojížďky nebylo stvořené.
Jediné, na co jsme už neměli čas vzhledem k vytíženosti ostatních novinářů z jiných zemí, bylo otestování plug-in hybridní verze. Výrobce však slibuje dojezd přes 100 kilometrů na nabití, přičemž se na tuto hodnotu zvládne baterie dobít už za 30 minut. Jaká bude realita, to pro vás vyzkoušíme třeba někdy v testu.
ŠKODA Superb: foto Míša Rubešová
Na úvod bychom rádi řekli, že jsme skutečně byli překvapeni, jak dobré auto se povedlo Škodovce vyvinout. Hned po nasednutí nás však čekal zádrhel v podobě „aha, a kde řadím?“
Škodovka totiž celé toto ústrojí přesunula po vzoru automobilky Mercedes-Benz k volantu na pravou páčku. To znamená, že vše, co tady bylo předtím, se shluklo nalevo. Pro někoho to může být velký nezvyk, ale časem si jistě zvykne, protože je to prostě praktické.
Pozice za volantem se najde velmi snadno, obzvlášť když vás hýčká prémiový interiér. Záměrně píšeme prémiový, protože to, jakým způsobem Škodovka kabinu zpracovala a jaké materiály k tomu použila, je až neskutečně.
Nejvíce to samozřejmě bude znát ve výbavě Laurin&Klement, kterou bylo osazeno i naše vozidlo. Takže čekejte super pohodlná sedadla, měkčené materiály, kterých se chcete stále a jen dotýkat, anebo žebrovaný dekor na výdeších klimatizace. Prostě stylovka.
Trasa na obědovou pauzu nás tedy vedla po pobřeží, kde si „letní“ teploty užívali zejména surfaři, my jsme se však zdrželi stále v hodnotách do 70 km/h. Což nebylo zrovna optimální pro to, abychom mohli co nejvíce prověřit jízdní kvality nového modelu, na druhou stranu jsme měli možnost prozkoumat technologie.
A u těch se rovněž dařilo. Jako skvělý a užitečný nápad hodnotíme Smart Dials. Zůstaly tu totiž klasické otočné ovladače, které jsou ale vytuněné. V každém z nich je dotykový displej, na který když ťupnete prstem, změní se nastavení.
Jedním kolečkem tak zvládnete ovládat teplotu v kabině, hlasitost rádia nebo volit jízdní režimy. Za nás skutečně povedené, protože nemusíme nic z toho hledat na centrálním displeji, který je ovšem docela veliký, zato má krásnou a rychlou grafiku. Jen by mohl být trochu více nakloněn k řidiči.
A protože ze středového prostoru zmizelo řazení, vznikl zde ohromný prostor pro odkládání věcí. Vyzdvihnout musíme i odvětrávanou bezdrátovou nabíječku telefonu. Mobil se v ní nabije skutečně rychle.
A zatímco jsme prozkoumali všechny funkce, dorazili jsme na malý útes, kde byl přichystaný oběd. Mohli jsme si tu vyměnit auta. Někteří, jako my, si však ponechali to stejné.
Jednak jsme si ho chtěli více užít a jednak jsme se na místě setkali s řadou dalších novinářů nejen z Česka, a tak zájem o jiné motorizace byl enormní.
Naše zvolené mild hybridní auto jsme po jídle vytáhli na nejzápadnější výběžek Evropy, kde jsme mohli vyzkoušet všechny asistenty.
Nutno podotknout, že na náš vkus byla varování před nárazem a varovná čidla při parkování příliš citlivá, kolikrát ukazovala černé scénáře, přitom jsme stále kolem sebe měli dostatek místa. Bylo to trochu otravné, na druhou stranu pro bezpečí všechno!
Z tohoto bodu jsme se následně vydali spíše tak na blind než po stanovené trase. Objevili jsme díky tomu bohem zapomenutou pláž, na kterou vedla poněkud kamenitá cesta.
I tu však Superb zvládl překonat komfortně. Při přejezdech děr a kamenů jsme se spíše jen pohupovali jako na mořských vlnách, než aby se do kabiny dostávaly nepříjemné zvuky a my cítili každý kamínek. Nic jiného nešlo ani očekávat, když vůz disponuje vylepšeným adaptivním podvozkem DCC+. V tomto ohledu je Superb Combi skutečně komfortní a netřeba se bát jakékoli cesty.
Nakonec nám zbývala ještě dálnice, která naštěstí zpět do Lisabonu také vedla. Zužitkovali jsme tak veškerá nastavení vozu. Auto doslova hltalo kilometry a rovněž maskovalo rychlost.
Hlídání hraniční hodnoty usnadňoval head-up displej, na který si člověk poměrně rychle zvykne, stejně tak téměř neslyšitelný hluk od motoru nebo podběhu kol. Skutečně i při vyšší rychlosti jsme zaznamenali jen lehoulinký svist vzduchu podél dveří.
Finální spotřeba, poté co jsme v autě strávili několik hodin, se vyšplhala na 6 litrů. Což si myslíme, že je velmi slušné, natož že jsme absolvovali téměř všechny možné terény a rychlosti.
V neposlední řadě nesmíme zapomenout ještě na kufr, který je v tomto případě skutečně obrovský, po složení sedaček bychom si do něj hravě lehli, a ještě by zbylo nějaké místo. Při nesložených zadních sedačkách zavazadlový prostor dosahuje objemu 690 litrů, což je o nějakých 30 litrů více než předchozí generace. Pro velké rodiny s dětmi, a tedy dvěma a více kočárky, je Superb v kombíku absolutní bomba.
Navíc, ten kdo sedí vzadu se bude cítit doslova jako prezident. Kromě ohromného místa před nohama a nad hlavou si může odložit mobil nebo tablet na držák před sebou a sledovat oblíbený seriál. Po otevření střešního okna na něj ani nefouká, a když nechce být rušen okolím, prostě si zatáhne roletku – tedy tak jsme si chvilkovou jízdu na zadním sedadle užili my. Vyzkoušet se má přeci všechno, no ne?
Jak to všechno vlastně shrnout? Kombíky nejsou naše oblíbená parketa, protože ty, které potkáte na českém trhu, vypadají většinou jak pohřebáky – a to prosím bez urážky. V případě Superba nám tato karoserie zas tolik vlastně nevadila, protože vůz má skutečně pěkné aerodynamické linky.
Prvotní strach, jak s pětimetrovým autem vyjedeme z letištní garáže, se prakticky rozplynul během pár minut za volantem. Příjemné je, že s vozem řidič prakticky splyne, a tudíž se nemusí bát nadbytečných centimetrů stroje.
Řídí se na pohodu, auto se nikterak nesnaží vás nebo vaši pozornost zkoušet, spíše naopak, je tady kladen důraz na bezpečnost a napomáhá tomu řada asistentů.
Musíme uznat, že poslední roky Škodovka skutečně dělá působivá auta, ve kterých chce člověk jezdit každý den. A když k tomu v případě Superba přidáme komfort, variabilní možnost motorizací, udržitelnost, Simply Clever prvky, tak se na tomhle autě skutečně jen těžko hledají chyby…
