Rozhovor s Lucií Křížkovou

11. 4. 2017

Lucie Křížková je moderátorkou a bývalou Miss České republiky. Je také dvojnásobnou maminkou, radost jí dělá čtyřletý syn Davídek a od ledna tohoto roku i dcera Lola. Jak se Lucie cítí po porodu, jak se se vrací do formy či jak vnímá příchod nového člena rodiny její syn? To vše prozradila v našem rozhovoru.

Lucie, jste měsíc po porodu, jak si podruhé užíváte roli čerstvé maminky?

Jsem nadšená. Druhé miminko jsme si moc přáli a to, že se povedla holčička, je krásný bonus. Navíc Lola je moc hodná. Hodně spí, málo pláče. Máme ji za odměnu.

Jak velká to je změna, mít doma nově kromě Davídka také malé miminko?

Davídek byl do porodu zvyklý, že se vše točilo jen kolem něj, takže největší změna je to hlavně pro synka. Ale po měsíci se už vše zklidňuje a všichni čtyři jsme se dobře sžili. S malým miminkem je to zatím v pohodě, krušnější to začne být za pár měsíců, až bude Lola aktivnější a častěji v bdělém stavu. Ale na všechno se těším.

V čem je Lola oproti Davídkovi (když byl miminko) jiná?

Asi jen v tom, že je to holčička. Jsou si hodně podobní, a to nejen vizuálně, ale i chováním. Davídek také hodně spal a minimálně plakal. Asi ho jen více bolelo bříško, ale to je u chlapečků běžné.

A co říká na sestřičku sám Davídek? Žárlí, nebo je z něj „velký brácha“ ochranitel?

Davídek nechodil šest týdnů do školky. Byl s námi doma, aby si nepřipadal odstrčený. První týdny sžívání byly náročnější, ale Lolu miluje. Jsem ráda, že už je velký a rozumný a myslím, že by jí vědomě neublížil. Snaží se mi pomáhat, až mě to někdy dojímá. Doufám, že spolu budou mít hezký vztah.

Jak zvládáte synchronizovat péči o děti, manžela a domácnost? Pomáhá vám někdo?

Manžel je mým velkým pomocníkem. S dětmi zvládne všechno. Nebojí se ani domácích prací a velmi dobře vaří. Bohužel ale není doma tak často, jak bych si přála. Hodně mi pomáhají i mí rodiče, oba ale stále pracují a navíc bydlí více než hodinu cesty od nás. Zatím se dá vše v pohodě zvládnout, složitější to bude, až začnu pracovat. Nemyslím jen v blízké době, ale i ve vzdálenější budoucnosti. Závidím těm, co mají hlídací babičky a dědy blízko. Na druhou stranu, mohu být i tak ráda. Někdo nemá k ruce vůbec nikoho. Maminky, které jsou na všechno samy, i na finance, to nemají vůbec lehké.

Máte čas i sama na sebe? Jak o sebe pečujete?

Nejsem ten typ maminky, která by musela být se svým dítětem nonstop. Mateřství mě naplňuje a nesmírně baví, chci mít ale trochu času i sama na sebe. V tom mi pomáhá právě manžel. I v šestinedělí jsem našla čas na kadeřnici a kosmetičku. Nemyslím si, že mateřství je pro ženu automatickou omluvenkou pro neupravený zevnějšek. Samozřejmě ale záleží na okolnostech. Já si ten luxus – mít trochu času sama pro sebe – naštěstí mohu dovolit. Také si užívám chvilky o samotě s každým dítětem zvlášť. To je hlavně pro Davídka moc důležité a jednou to bude důležité i pro Lolu. A nezapomínám ani na manžela. Ten je pro mě na prvním místě. Kdyby to mezi námi dobře nefungovalo, nic by nebylo tak radostné.

Máte po porodu nějaký speciální stravovací režim?

Stejně jako během těhotenství, i teď hodně přemýšlím nad tím, co jím. Protože plně kojím, snažím se vynechávat stravu, která nadýmá a která by mohla vyvolat alergické reakce. Trošku ale stejně hřeším, protože miluji pomeranče, mandarinky, jahody, tropické ovoce, rajčata a další. Oproti dřívějšku jejich konzumaci ale značně omezuji. Snažím se jíst pestře, ale zároveň sahám i po pomocníkovi, který dodá nejen mně, ale i Lole, prostřednictvím mateřského mléka, potřebné vitaminy, minerální látky a ostatní živiny.  Pravidelně piji Sunar gravimilk, dělám si z něj chutný koktejl. Je to už můj oblíbený ranní rituál.

A co nějaké aktivity? Zvládáte například sportovat, kulturně žít, potkávat se s přáteli?

Z výše vyjmenovaného zatím zvládám jen ta setkání s přáteli. Na sportování jsem v šestinedělí neměla ani pomyšlení. Ani to není moc vhodné. Ale pasivní jsem nebyla a nejsem. Denně chodím několik kilometrů s kočárkem. Těším se, až poprvé po tolika měsících opět nazuji běžecké boty a vyrazím do přírody. Běh mi velmi chybí. Ráda bych si opět zaběhla nějaký půlmaraton, ale vše má svůj čas.

Chcete být maminka na plný úvazek, nebo máte nějaké pracovní nabídky? Plánujete v dohledné době například návrat na televizní obrazovky?

K moderování pořadu Sama doma bych se měla vrátit koncem dubna. Jinak už teď v březnu moderuji jednu tiskovou konferenci a v polovině dubna mě čeká první módní přehlídka po porodu. Beru jen ty nabídky, které nejsou časově náročné. Krátká odloučení prospějí mně i dětem. Má profese navíc vyžaduje dobrou úroveň komunikace a reakce a co si budeme říkat, na rodičovské dovolené jdou tyto schopnosti rychle dolů. I po těch pár týdnech mám pocit, že se má slovní zásoba scvrkla na polovinu. Těším se na svůj rychlý návrat. Nejsem workoholik, ale svou práci mám moc ráda.

V zimě jste se zmiňovala o tom, že rekonstruujete byt. Jak jste daleko s přípravami nového rodinného hnízda?

Velkou část rekonstrukce už máme za sebou. V létě bychom ještě chtěli zrekonstruovat obývací pokoj a částečně i dětský pokojíček. Máme krásnou novou kuchyni a koupelnu. Miminko se už narodilo do hotového a uklizeného.

Blíží se nám jaro, začíná se pomalu oteplovat a sluníčko už také opatrně vykukuje. Máte už nějaké plány na nadcházející měsíce – výlety, dovolená atd.?

S manželem máme krásný apartmán na břehu Lipenské přehrady, v Lipně nad Vltavou. Volné dny chceme trávit právě tam. Kolem Lipna jsou úžasné cyklostezky, ideální pro procházky s kočárkem a pro běhání. I pro manžela a synka je na Lipně spousta možností k vyžití. Budeme tam nejen na jaře, ale i v létě.  K moři bych ráda až na podzim, ale uvidíme, jak tomu budou okolnosti nakloněny.

Do jaké míry se změnilo Vaše chování za volantem s narozením dětí?

Myslím, že mé chování za volantem se začalo měnit s přibývajícím počtem let. Do dvaceti jsem nebyla příliš zodpovědnou řidičkou. Měla jsem veliké štěstí a pracovitého strážného anděla, že se mi na silnicích nic nestalo. V současné době, i v souvislosti s narozením dětí, si možná rizika za volantem uvědomuji mnohem více. Nejezdím rychle, snažím se předvídat chování ostatních. Za rok najezdím až 60 tisíc kilometrů a spíš než o své řidičské schopnosti se obávám o schopnosti dalších účastníků provozu. Častokrát se za volantem rozčílím, protože někteří řidiči zřejmě nemají rádi svůj život a ohrožují nejen mě – ale co mě štve nejvíc – i moje děti.

Jak podle Vás vypadá ideální auto pro ženu – maminku?

Pro mě, maminku dvou dětí, pro ženu, která hodně (i s dětmi) cestuje, je ideálním vozem vůz větší, s prostorným kufrem a nižší spotřebou.