ROZHOVOR S TEREZOU TOBIÁŠOVOU

9. 12. 2019

Jazyk má ostrý jako břitva a okouzluje neutuchajícím šarmem. Vyzpovídali jsme pohotovou moderátorku, zkušenou běžkyni, porotkyni v anketě AUTO MÉHO SRDCE a také novopečenou, dvojnásobnou maminku Terezu Tobiášovou. Kde bere energii a co nesmí v autě chybět? Nejen to se dozvíte právě v našem rozhovoru.

Která žena je pro Vás v životě velkou inspirací a z jakého důvodu?

Nad tím jsem se asi nikdy pořádně nezamyslela! Asi každá, která umí něco víc než já a od níž se můžu přiučit. Ať je to moje máma, která vychovala dvě děti místo kariéry. Moje babička, která vychovala dvě děti i s kariérou, druhá babička, která byla skvělá kuchařka a švadlena, nebo třeba moje dcera, která mě nepřestává překvapovat svým jasným viděním světa.

Samozřejmě mě inspirují i ženy vzdálenější – módou, umem, myšlením. Jen jedna určitě není.

Moderování je náročná disciplína. Vy jste s mikrofonem jako ryba ve vodě. Co pro Vás v této branži bylo nejnáročnější?

V našem moderátorském řemesle není nejnáročnější se prosadit, ale vydržet. Na chvilku být vidět a dostat příležitost moderovat, toho se dá dosáhnout třeba i náhodou.

Já pokládám za nejtěžší disciplínu nepolevit a pořád se učit, aby svou práci mohl člověk dělat poctivě a dlouho.

Přicházejí nové lidé, nové trendy, nové požadavky a zůstat pořád na očích, to dá práci.

Jste moderátorkou mnoha pořadů v rádiu a v televizi, mimo jiné děláte rozhovory se známými osobnostmi v pořadu Kilák za běhu. Jak to zvládáte udýchat? Který ve Vás zanechal největší zážitek?

Kilák vlastně vychází z principu správného běhu, jak mě naučila moje kolegyně Bára Hlaváčková, se kterou pořad děláme. Správné tempo běhu je totiž takové, při kterém člověk dokáže mluvit a nezadýchat se. Ne vždycky se nám to podaří. Už jsem taky zažila díly, které jsem málem nedoběhla – bylo zvláštní ovzduší, nebo drsnější terén.

To se nám stalo například u umělce Lukáše Musila, se kterým jsme měli kopcovitý terén, nebo se sporťákem Honzou Smetanou, s nímž jsme běžely v dusném letním dni. Kilák sám o sobě je naše dítě a baví nás každý díl, který jsme natočily. Až už byl klasicky běžecký s dobrým a vtipným hostem, třeba s Michalem Horáčkem, nebo s Matějem Ruppertem, nebo třeba díl v letadle s jednou dívčí skupinou.

Zajímavý byl určitě Kilák v Keni, mezi zvířaty na safari, ale i s řádovou sestrou Angelikou, který jsme odjely na koloběžkách.

Jste součástí týmu pořadu Autosalon na TV Prima. Jak se Vám společně s automobilovými experty pracuje? Co je podle Vás mezi muži a ženami za volantem největší klišé?

Upřímně to bylo na začátku pěkně těžké! Říkám stále, že nejsem expert, ale testovací řidička, která prostě bere auto tak, jak se jí řídí. Naši experti jsou skvělí a nápomocní. Radí mi, vysvětlují, doporučují a upozorňují.

Občas ale narazíme v rozdílném vidění vybavení vozů a může to trochu křísnout. To, co mě jako ženě připadá nelogické a zbytečně složité, je pro ně automatika a nechápou, že to kritizuju 🙂

Co je ale celkem paradoxní, že jsme spolu s našimi experty téměř nikdy nejeli společně v autě. Netuším vlastně, jací jsou řidiči na vlastní kůži. Znám to jen teoreticky! Takže nevím, jestli bych na nich nějaké klišé mohla praktikovat. Třeba, že by jezdili extrémně rychle, nadávali, porovnávali si ega s jinými řidiči a nebo parkovali líp než ženy. Tohle klišé většinou neplatí.

Co mám ale vypozorované – pokud jede pomalu auto v levém pruhu a nedá se předjet, je to většinou bohužel žena. Já se v tomto ohledu pokládám spíš za muže.

Jaká jste vlastně řidička? Řídíte ráda?

Řídím moc ráda! A hlavně řídím ráda sama. Je to pro mě forma relaxace. Nemusím s nikým mluvit, nic moderovat, jen jedu. Řekla bych, že jsem dobrá a svědomitá řidička. Občas jsem rychlá a netrpělivá, občas řidiče kolem sebe vychovávám (proboha ne vybržováním!!!) tím, že je protroubím, lehce upozorním na to, co dělají špatně, ale většinou se to nesetká s pochopením. 🙂

Jakou hudbu teď v autě nejraději posloucháte a jakou knihu čtete?

Zajímavá otázka, když je takhle spojená dohromady – ono to totiž spolu vážně souvisí! Když jezdím po městě, většinou poslouchám rádio, abych měla přehled o aktuální dopravní situaci. I když poslední dobou je snazší se spoléhat na mobilní aplikace. Ty vědí přesně, kde je kolona a kudy objíždět.

Když jedu delší trasy, pak si pouštím audioknihy a čtu. Už jsem takhle přečetla dost dlouhých románů, ke kterým jsem se roky nedostala. Je to hrozně příjemné, když jedu moderovat na otočku třeba do Mikulova nebo do Karlových Varů. Čtyři hodiny jízdy utečou jakoby nic!

Jaké je Vaše vysněné auto? Jaké auto na Vás doposud nejvíce zapůsobilo a proč?

Až do roku 2015 jsem jako vysněné auto měla Volvo XC60. Hrozně se mi líbilo a sama jsem jezdila v malé, i když nové Fiestě. Tehdy jsem se rozhodla změnit vůz kvůli častým dlouhým cestám za moderováním. Potřebovala jsem něco silnějšího, bezpečnějšího, většího.

A tak dlouho jsem vybírala, až jsem si tu XC60 opravdu koupila. Jsem s ní do teď a nadmíru spokojená. Jediné, co řeším, je výměna za novější model, ale jinak to auto splňuje moje představy o spokojené jízdě a hlavně vím, že se na něj můžu spolehnout. Další vysněné tím pádem nemám. Nemůžu říct, že bych si chtěla ušetřit na Teslu, nebo že bych ráda povýšila na XC90. Tím, že testuju téměř každý týden nové auto, občas se pokochám nějakou novinkou, ale v klidu jí vrátím a sednu do svého.

Okouzlit jsem se nechala v Bentley GT Continental za šest milionů, ale třeba i v užitečném a skvěle jezdícím e-Golfu, bavila mě praktičnost a design Škody Superb Scout nebo sám o sobě Renault Megane, stejně tak jízda v BMW 3 a v VW Toaureg na sněhu ve Švédsku. Moje Volvo ale pořád stojí na svém místě a nedám na něj dopustit.

Podle jakých parametrů si vybíráte auto? Bez čeho se v autě neobejdete? Co je pro Vás v autě za „vychytávky“ nejdůležitější?

Rozhodně to neberu jako klasická žena. I když… No 🙂 Nepotřebuju automat. Nepotřebuju růžové doplňky ani holčičí design. Pro mě je důležité mít rozhled, dost úložného prostoru na zavazadla pro děti a pro sebe. A mám ráda praktické pomocníky – bezklíčový přístup, automatické zavírání zavazadelníku, blis (pozn. redakce: asistent hlídání mrtvého úhlu) a úchyty pro tašky.

Mám taky ráda, když auto dobře hraje, soustředím se na zvuk. Líbí se mi jednoduchost ovládání a minimalistický design. A co opravdu potřebuju, to je spolehlivost a pocit bezpečí.

Máte nějaké nešvary za volantem? .-) Co v autě všechno dokážete dělat?

Já myslím, že to nebude překvapivé, když řeknu, že se občas za volantem líčím. Když popojíždím v kolonách, mrkám periferně do telefonu. Ale jinak jsem ukázněná a soustředěná. Beru svojí práci v Autosalonu vážně a nebylo by dobré, kdyby “kovářova kobyla chodila bosa”.

Co nesmí chybět ve Vaší kabelce a proč?

Nesmí mi hlavně chybět kabelka! Bez té jsem jako bez ruky 🙂 Mám v ní vždycky telefon, klíče, peněženku ( i když teď už stačí i telefon s platební funkcí), kapesníky, sluneční brýle a balzám na rty. To je úplný základ, který pak různě doplňuju podle příležitosti o základní kousky na make-up nebo krém na ruce (hlavně v zimě), tužku a notes (i když zase… telefon zvládne téměř všechno…) a knihu, pokud vím, že budu někde čekat.

Na co se aktuálně nejvíce těšíte?

Toho je tolik! Těším se na to, jaké to je být dvojnásobná máma, to ještě nevím a čekám 🙂 Těším se na nové auto, pokud se opravdu rozhodnu vyměnit. Těším se na nové bydlení, které bude potřeba s rozrůstající se rodinou. Těším se, že budu moct zase naplno pracovat a testovat, běhat, moderovat (kvůli těhotenství jsem musela zvolnit).

V neposlední řadě se těším na svou velkou vášeň, na cestování, to šlo teď taky stranou. Ráda bych letěla zase někam daleko – Mexiko, opět Indie, Maledivy nebo Madeira, Azory… Já se obecně dost těším. Mám ráda cíle a vidiny toho, co přijde, takže se opravdu ráda těším na cokoli.

Kde berete energii? Kolik toho během během týdne naběháte?

Tady jste uhodila hřebíček… Já relaxuju tím, že pracuju. A cestuju. A mám štěstí, že v Autosalonu se to dá spojit dohromady. A nejen tam. Moderuju hodně hudebních akcí po celé republice a tím pádem pracuju, cestuju a ještě relaxuju hudbou.

Pro mě je v podstatě nejvíc ubíjející, když nic nedělám. Mám ráda práci a pohyb, činnost jako takovou. I když jenom ležím na pláži, potřebuju číst. Když žehlím, potřebuju u toho minimálně ještě koukat na nějaký film, nebo “číst” audioknihu. A to mě nabíjí – to, že něco dělám, že je to užitečné.

Jediný relax, který si dopřeju mimo práci, to je rodina. Rádi jezdíme na výlety a chodíme na výstavy, procházky a do divadel a kin. Sednout si ale doma k televizi a jen koukat na to, co mi nabídnou, nebo sledovat x hodin v kuse nějaký seriál na netu, to není nic pro mě. V tom nevidím smysl, a proto mě to míjí. A co se týká běhu… No, víte, já vlastně vůbec neběhám. Mám ráda jógu. Ale běh jen pracovně 🙂

Děkuji za rozhovor. Ať se Vám splní všechny Vaše plány a přejeme Vám ze srdce šťastné kilometry.