Se SsangYong Tivoli do Itálie

22. 3. 2024

„Amore mio.“ Itálii miluje mnoho z nás, sportovců, gurmánů i lenochů. Můžete sem jezdit v zimě v létě. Naše redakce vyrazila na jih stylově, s automobilem SsangYong Tivoli. Objevte s námi kouzlo nejjižnějšího italského alpského střediska a poznejte s námi blíž model Tivoli.

Cíl zní jasně: Dosáhnout s Tivoli horské vesničky Madonna di Campiglio a průsmyku Passo del Tonale.

Zatímco Madonna patří k největším italským lyžařským střediskům a je domovem „3Tre“, jedné z nejstarších lyžařských soutěží v Evropě, Passo del Tonale zaručuje díky ledovci Presena možnost lyžování až do května.

V okolí Val di Sole s 360 dny slunce v roce, podle čehož se oblast, která bývala až do konce 1. světové války hranicí mezi Rakouskem a Itálii, nazývá, je krásně i v létě.

Pojďme na to ale hezky popořádku. Naše trasa sem vede z Malé Strany. Už v pražských uličkách se mi na SsangYongu Tivoli líbí obratnost, k otočení na parkovišti potřebuje skutečně málo místa.

Navíc je tu i zadní parkovací kamera pro bezproblémové parkování. Tento nejmenší zástupce korejské značky měří 4,2 metru, a tak mu kličkování v uličkách dělá vyloženě dobře.

Krátká verze modelu Tivoli se po faceliftu designově povedla. Při fotografování v centru města kolemjdoucí Tivoli dost okukovali.

Příď ozvláštňují nápadité barevné čtverečky a LED světlomety. Při pohledu na boky z vnějšího zpětného zrcátka si nejde nevšimnout dominantních prolisů na zadních partiích.

Z boku tak Tivoli vypadá mohutně a trošičku přifoukle, což je u menšího kompaktního SUV vlastně zajímavé. Záď s vyskládaným nápisem Tivoli působí reprezentativně.

Zajímavostí je, že vzadu nenajdeme nápis SsangYong, ale pouze Tivoli. Je to tím, že značka prochází globálním rebrandingem a aktuálně na českém trhu ke svému primárnímu názvu SsangYong přidala dodatek „by KGM“. Vysvětluje tak dvojí označení značky na různých trzích.

Ale zpátky k naší cestě. Od Pražského Jezulátka jsme v Madonně za osm hodin komfortní cesty po dálnici. Sedmsetpadesátkilometrovou trasu Praha–Plzeň–Řezno–Mnichov–Innsbruck–Mezzocorona zvládá Tivoli s benzinovým čtyřválcem 1.5 GDI s výkonem 163 koní a s maximálním točivým momentem 260 Nm, jak my ženy rády říkáme, „bez ztráty kytičky“.

Podvozek má Tivoli pro běžné ježdění slušný a šestistupňová automatická převodovka je příjemným parťákem na cestu.

Po české dálnici se držíme 130kilometrové rychlosti, Tivoli jede velmi příjemně a nebojí se předjíždět (zrychlení na 100 km/h je z nuly za 9,8 sekundy). V Německu pak popustíme rychlostní uzdu a svištíme to 160kilometrovou rychlostí. Pravda, to už je odpor vzduchu v kabině trošku slyšet.

Bezpečnou jízdu po dálnici doprovázejí šikovní pomocníci v podobě akustického asistenta pro jízdu v pruhu, asistenta nouzového brzdění, adaptivního tempomatu a také upozornění na značky, bezpečnou vzdálenost nebo rozjezd vozu před autem. Asistent s upozorněním na pozornost řidiče je často hodně hyperkorektní.

Interiér Tivoli je minimalistický a doplňují ho dvě obrazovky s moderním přístrojovým štítem a 10,25palcovou obrazovkou infotainmentu se základní grafikou. Obrazovka se dá spárovat přes kabel nebo bluetooth s mobilem a navigací. Mobil jde snadno bezdrátově nabíjet na poličce ve středovém tunelu. Vše je v Tivoli na svém místě a uživatelsky přátelské.

Redundantně působí jen žhavítko cigarety, které jsem v autě neviděla už dost dlouho. To by tady v Itálii asi neprošlo. Zákonem je dané, že pokud jsou přítomné děti nebo těhotná žena, je kouření přísně zakázáno.

Celkem 4,2 metru dlouhé Tivoli je během našeho cestování na hory ve dvou překvapivě prostorné. Zavazadlový prostor poskytuje 423 litrů objemu, po sklopení zadních sedaček až 1115 litrů.

S klidem si tak Tivoli dokážu představit jako plnohodnotné auto pro tříčlennou rodinu nebo aktivní páry, které rády jezdí například na hory. Protože právě ty naplno využijí pohon všech kol, který Tivoli nabízí.

Z brennerské dálnice odbočujeme u Mezzocorony, která je vyhlášená chutnými jablky Melinda a lahodným šumivým vínem Trento D.O.C. značky Rotari Mezzocorona.

Sněhově bílé Tivoli s provozní hmotností 1417 kilogramů řeže alpské zatáčky velmi zkušeně. Čipernost a stabilita si zaslouží pochvalu. Údolím podél řeky Noce, která je oblíbená mezi vodáky, pokračujeme po okresce s pozvolným stoupáním směrem na Passo del Tonale. Po odbočení na cílovou destinaci Madonna di Campiglio dosahujeme cíle.

Dvěma kabinkovými lanovkami vyjedeme druhý den z Madonny, která se nachází v nadmořské výšce 1524 metrů, až na Passo del Grostè do 2504 metrů nad mořem. Mezi úžasně zvrásněnými dolomitskými velikány se nachází množství sjezdovek.

V dáli je vidět masiv Crozzon di Lares s vrcholem 3354 metrů nad mořem. Překvapivým detailem je fakt, že vrchol této úchvatné hory poprvé zdolal roku 1868 rodák z Teplic, Julius von Payer.

Láska prochází žaludkem, a proto je nasnadě zastavit v některé z místních horských restaurací, jako je Malga Cioca, a ochutnat místní lahodné hovězí nebo knedlíky. Jídlo vypadá obyčejně, ale lokální zdroje z něj dělají gurmánský zážitek.

Další den se přesouváme do Passo del Tonale ve výšce 1884 metrů nad mořem. Tivoli i na této křivolaké a úzké silnici potěší snadnou ovladatelností, příjemně posilovaným volantem a, co si budeme povídat, v serpentinách také automatickou 6stupňovou převodovkou.

Tento vysokohorský průsmyk patří k jedinečným místům k poznání. V létě se zde můžete procházet po přírodním amfiteátru a v zimě naopak plnými doušky lyžovat po místních třítisícovkách. Toto horské sedlo spojuje lombardské a slunečné údolí a leží na rozvodí mezi Adiží a Pádem.

Unikátní je toto místo také tím, že se tu nachází největší italský ledovec Adamello. Spatřit tu můžete také hnědého medvěda tzn. medvěda adamellského. Naposledy tu medvědí rodinku viděli lyžaři v lednu. Příkré stoupání, ostré zatáčky a nádherné výhledy si tady v průsmyku dokáží podmanit smysly…

A nyní nezbývá než opět šlápnout na pedál a rozloučit se s touto božskou krajinou: „Arrivederci, amore mio, zase někdy!“. Zpět se vracíme opět přes alpský Brenner po dálnici a po osmi hodinách pohodové jízdy jsme zpět v kraji nejednoho milovníka velkých hor.

Zaslouží si Tivoli naše sympatie za třídenní cestování na vzdálenost 1500 kilometrů?

Rozhodně ano. Tivoli je univerzální auto pro každodenní cestování i delší štace. Patří mezi premianty, když přijde řeč na pomyslnou hitparádu cena/výkon.

Testovaná verze Tivoli (1.5 GDI – Turbo 163 k) s pohonem 4×4, automatickou převodovkou a plnou výbavou s cenovkou lehce nad 550 000 Kč je plnohodnotné auto, které splní nároky aktivních párů i například tříčlenné rodiny. Naše italská expedice do hor je toho dokladem. A pochvalu si zaslouží i sedačky, ze kterých, ač nemají prodlouženou oporu stehen, po 1500 ujetých kilometrech během víkendu nebolí záda.

Snad jedinou slabší stránkou Tivoli je 50litrová nádrž v kombinaci se spotřebou testované čtyřkolky. Kdo se rozhodne vyrazit s Tivoli na delší dovolenou, musí počítat s častějšími návštěvami čerpací stanice. Na dálnici i ve vysokohorských serpentinách jsem Tivoli rozhodně nešetřila.

Celkem 1500kilometrová trasa znamenala tři tankování a spotřeba se pohybovala kolem 10 litrů/100 km. S klidnou nohou na pedálu je možné se přiblížit hodnotě 8,3 l/100 km, kterou udává výrobce.

Náklady na cestu do Itálie: 10denní dálniční známka do Rakouska 10 €; průjezd Brennerským průsmykem 11 €; dálniční poplatky v Itálii (trasa Vipiteno–Mezzocorona a zpět 2x 9,40 €); benzin 1,80 €/l.

Více na webu Ssangyong