Test: Nepřehlédnutelný Hyundai Ioniq

Test: Nepřehlédnutelný Hyundai Ioniq

18. 10. 2018

Návrat ke kořenům – tak bych nazvala současný rozkvět elektromobilů. Málokterá z nás totiž ví, že první elektrické auto bylo zkonstruováno již v roce 1835, tedy celých padesát let před prvním automobilem se spalovacím motorem. Oproti své konkurenci byly elektromobily prodávány jako ideální dopravní prostředek pro ženy, protože nevibrovaly, neprodukovaly zplodiny, byly tiché, a především se nemusely složitě roztáčet klikou. O to více jsem se těšila na testování plně elektrického Hyundai IONIQ z 21. století.

Díváme se

Modrá metalíza zvýrazňuje aerodynamický tvar vozidla s hladkými liniemi, protáhlým zakulaceným předkem a zadním spoilerem. Ozdobné lišty v náraznících a bocích dodávají vozu sportovní nádech. Výrazná, avšak originální a moderně působící příď vzbuzuje rozdílné názory. Přední maska je totiž zakryta plastem matně stříbrné barvy a znak Hyudai je též zaplastován. Mně osobně se ale líbí. V kombinaci se světlomety složenými z malých LED žárovek vyrovnaných do tvaru písmene L se po stranách vozu blyští jako diamantový náhrdelník. Auto rozhodně vystupuje z davu. Hned na první pohled mě zaujalo, že auto (zcela logicky) nemá výfuk. Horším poznáním však bylo, že zadní okno postrádá stěrač.

Nasedáme

Zvenku elegantně vyhlížející auto překvapí nepříliš luxusně provedeným interiérem. Na obranu je však nutno podotknout, že panely dveří, potah stropu a koberce jsou vyrobeny z ekologicky šetrných materiálů. Ovládací prvky jsou intuitivní a na dosah ruky. Dotykový displej na středovém panelu je přehledný a informace jsou dobře viditelné. Lze si například zobrazit, kolik energie aktuálně spotřebovává elektrický pohon, zapnutá klimatizace nebo jaká je průměrná spotřeba a dojezd. Prostor v druhé řadě sedadel je plně dostačující na rozdíl od toho zavazadlového, který se bohužel ještě zmenší umístěním objemných nabíjecích kabelů.

Zadní spoiler sice napomáhá aerodynamice, a tím lepším jízdním vlastnostem vozu, ale je přes něj špatný výhled. Jak jsem již zmínila, dvojité zadní okno nemá stěrač, takže při dešti navíc není přes jedno nebo druhé vidět téměř vůbec.

Jedeme

Rekuperace energie při jízdě má tři úrovně a lze ji pohodlně volit pádly pod volantem. Při jejím vhodném nastavení tak nemusíte téměř vůbec brzdit. Vůz zásluhou elektromotoru nepřeřazuje, takže jízda je tichá, plynulá a extrémně snadná. S ohledem na stav baterie a dojezdovou vzdálenost lze zvolit ze tří jízdních režimů: Eco, Normal a Sport. Zásluhou vysokého kroutícího momentu od nulových otáček vůz okamžitě zrychluje a jízda obzvláště ve sportovním režimu je nečekaným zážitkem. Vytknout se dá jen tvrdě naladěný podvozek a s tím spojené občasné nadskočení.

Pokud nesnášíte jízdu v koloně, není nic jednoduššího, než se spolehnout na inteligentní adaptivní tempomat. Udržuje nastavenou vzdálenost od auta jedoucího před vámi, zpomaluje, zrychluje a při úplném zastavení po zmáčknutí plynu auto znovu rozjede. Zpětná zrcátka hlídají mrtvý úhel a zvukově signalizují případnou kolizi.

Jelikož se jedná o auto na baterky, je nutné si plánovat cestu podle dojezdové vzdálenosti a možností dobíjení. Po celonočním nabíjení ze standardní elektrické zásuvky ukazovalo auto dojezd 230 km (ne 280 km udávaných výrobcem), ale během jízdy s rekuperací docházelo k průběžnému dobíjení. Překvapilo mě, že např. zapnutá klimatizace snižuje dojezd pouze minimálně o nějakých 10 km. Kombinovaná spotřeba elektrické energie auta v režimu Eco ukazovala 12,5 kWh/100 km, což při domácím nabíjení dělá nějakých 65 Kč. To odpovídá spotřebě pouhých 2 litrů na 100 km, což je skvělá hodnota. Zajímavým prvkem je možnost zapnout virtuální zvuk motoru, který má nejspíš navodit pocit, že řídíte auto se spalovacím motorem, a zároveň upozornit kolemjdoucí, že se blížíte. Na dálnici jsem si tuto funkci vypnula a užívala si tichou, ničím nerušenou jízdu.

Hodnotíme

Hyundai Ioniq je živé auto s akcelerací v jakékoli rychlosti s extravagantním designem a mnoha bezpečnostními prvky. Jeho pořizovací cena se ve stupni výbavy EV Ultimate vyšplhá až nad milion, přesně 1 019 990 Kč, ovšem provozní náklady jsou výrazně nižší než u vozidel se spalovacím motorem. V Praze navíc můžete zdarma parkovat na modrých a fialových zónách, které jsou jinak určeny výhradně rezidentům.

Nabíjení z domácí zásuvky trvá dlouhých 12 hodin. U rychlonabíjecích stanic lze baterie dobít za snesitelných 40 minut, těch ale zatím není mnoho. Z tohoto důvodu je Ioniq vhodný především pro jízdu po městě a okolí, dojíždění do práce nebo na krátký výlet. Testovaný Ioniq Electric jsem pojmenovala Hugo, protože je plný skvělých myšlenek a má neodolatelné charisma, což je také význam tohoto jména.